1. 11. je pro vegany důležité datum, je to totiž datum pro World Vegan Day. Nejen v tenhle den jsem přemýšlela nad tím, o co mě veganství obohatilo a jak mě změnilo..
Dnes je tomu
8 měsíců, co jsem vegan (předtím jsem byla několik let jen vegetarián), kdybych se měla vrátit hodně do minulosti, tak si vážně nevzpomenu, co přesně a kdy u mě spustilo to
"nebudu jíst maso, maso je špatné, nechci jíst maso". Asi mi prostě došlo, jak se vlastně maso získává a že to není hezké.. S věkem se ke mně dostávaly informace o velkochovech, jatkách a podobně a já byla ráda, že jsem se rozhodla takhle.
I když nebylo lehké prosadit si vegetariánství doma, tak se s tím museli smířit (po všelijakých hádkách, pokusech o úplatky a hlavně po "
nenápadném" strkání mini kousíčků masa do jídla).
Pořád se ke mně dostávalo
víc a víc informací, četla jsem různé články, viděla nehezká videa a věděla jsem, že se chci co nejdříve dostat na
další level - k veganství. S tím byl ovšem doma hrozný problém. Ne, že bych byla nějak vzorná a poslouchala rodiče, spíš naopak (:D), ale v tomhle je moc obejít nešlo, přeci jenom oni mě z nějaké části pořád živí.. Tak jsem alespoň snížila konzumaci mléka a vajec, o med jsem se starat nemusela, protože jsem ho nikdy neměla moc ráda. Vajíčka jsem skoro nejedla, maximálně snad v nějaké buchtě (to jsem se pak divila, že
jde péct bez vajec..).
V den mých 18. narozenin jsem KONEČNĚ na veganství přešla, ty poslední tři čtyři týdny před tím byly nejhorší, všechno se mi hnusilo, měla jsem sevřený žaludek, skoro jsem nejedla. Podobně mi ale bylo i první týdny na nové stravě, tělo se čistilo, ale za chvíli bylo vše v pořádku a já se radovala z toho, jak
je veganská strava úžasná a že je tu tolik možností, tolik jídel, pořád jsem poznávala nové chutě. Byla jsem v takovém radostném opojení.
Radost začala ale rychle mizet. Hlavně díky přístupu ostatních lidí (ale i kvůli pocitu, že vlastně
nedělám nic pořádného pro zvířata), měla jsem zlost a asi jsem naprosto ztratila veškerou toleranci. Jejich neustálé vtípky, hloupé řeči, poznámky, schválnosti.. Jednoduše mě to otrávilo.
Zkuste někomu říct, že jste vegan, nejspíš si hned začne hrát na výživového poradce! Bude před vámi vychvalovat maso. Taky přijde nějaký ten vtip.. Neříkám, že tak reaguje každý, to ne,
často jsem se setkala i s milejšími reakcemi, třeba od lidí, kteří chtějí také býti vegani (často mi pak někdo píše třeba na facebooku, že se mu myšlenka veganství líbí a jestli mu nenapíšu, jak jsem se k němu dostala, jak vlastně jím apod. - to mě těší), ale také od lidí, kteří svůj životní styl změnit nechtějí, ale zajímá je to. Občas se mě zeptá někdo ve škole, že u masa to chápe, ale proč ne mléko a když vidím skutečný zájem, ráda odpovím.
Nutno říct, že
veganství není jen způsob stravování. Je to životní styl, pro někoho i něco víc..
Při veganství (kolikrát jsem tu to slovo už použila?) se nekonzumují živočišné produkty (maso, mléko, vejce, med a výrobky z nich), ale nepřipadá v úvahu ani kožená obuv či jiné výrobky z kůže, kosmetika se volí ta s veganským složením, která není testována na zvířatech, spousta veganů se vyhýbá i palmovému oleji a.. je toho vlastně dost. Věřím, že kdyby měl někdo zájem vědět víc, najde si to na internetu nebo mi může klidně napsat.
Na závěr jenom dodám, že
se takhle cítím líp, fyzicky i psychicky. Jsem veselejší, jím více a lépe, netrpím tím smrtelným nedostatkem bílkovin a nerozpadám se.
A na oslavu osmi měsíců si pořídím hezkou tašku s vegan logem^^.
